Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

9. den Rusko‚ Kaliningradská oblas

9. den Rusko, Kaliningradská oblast 330 km

Dnešní den jedeme do Ruska. Absolutní priorita a hlavní cíl naší geoexpedice. Zabarvit Rusko. Bohužel v Kaliningradský oblasti, která je nejzápadnější a nejmenší oblast Ruské federace, pro nás Čechy nebližší území Ruské republiky, bývalé východní Prusko, se nalezájí pouze dvě keše. Jedna tradička a ertka. Říkáte si, no jo ertka, to je jistota, zde to bylo přesně naopak.

VIDEO ZDE Ráno v 8 hodin vyrážíme na hraniční přechod. Jedu s obavama, jak dlouho zde budem čekat. Na litevských hranicích ani noha, překvapení. Zastavuji u budky s nápisem STOP. Voják, který zde má službu naše auto 2x obejde a kroutí hlavou. Pak vykřikne Čech, neuvěřitelné. Volá vysilačkou na celnici, je zde Čech. Z vysílačky se ozve, jsi si jistý, že je to Čech? Není to Rus?  Voják odpovídá, Nééé, jeto opravdu Čech, spz CZ a má český pas. Jede do Kaliningradu. Z vysílačky se ozve, tak ho vpust. Vjíždíme na celnici, odbavení probíhá rychle a můžeme pokračovat přes most na ruskou stranu. VIDEO ZDE

Zde jsme stáli asi hodinu. Foceno už z ruské strany po zdárném překročení hranice.

Uprostřed mostu stojí kolona asi 15 aut. Řadíme se za ni. Po chvilce zjišťuju, že Rusové stihnou odbavit jedno auto asi za deset minut. No, tak to je na dvě hodiny. Z budky, je to tady takový folkrol (před celnicí asi 50 metrů je strážní budka, kde musíte zastavit. Pak můžete dál, až voják dá svolení), vylézá mladičký voják opět s tou příšernou čepicí a míří k nám. Opět nevěřícně kroutí hlavou a ptá se: víza máš? Odpovídám že ano. Dává nám registrační karty. Kolona se postupně šine dál.

Asi po hodině na nás došla řada. Najíždím na celnici. Po chvilce je kolem našeho auta celé osazenstvo celnice, včetně velitele. Auto z českou SPZ zde neviděli pomalu  20 let. Odbavení probíhá velmi rychle, ještě registraci vozidla a vjíždíme přímo do města Sovetsk. Hurá, jsme v Rusku. Město Sovetsk, do roku 1946 Tilsit, se proslavilo tím, že zde roku 1807 byl během napoleonských válek uzavřen tylžský mír mezi Ruskem, Pruskem a Francií.

VIDEO ZDE Projíždíme městem a míříme k hlavnímu městu Kaliningradské oblasti, Kaliningradu, do roku 1946 Königsberg. Cestou zastavuji u první policejní hlídky a zjišťuji, jakou maximální rychlostí můžu jet v obci a mimo ni. Kaliningrad objíždíme po vnějším  silničním okruhu a jedeme k jediné radičce, která se nachází asi 30 kilomatru za městem, směrem na město Jantarnyj. Auto necháváme na kraji  silnice a vyrážíme na tři kilomtery dlouhou cestu ke roku 1945 zničené německé vesnici Ponacken, kde jse nalézá keš.

VIDEO ZDE Cesta je už sama zajímavá tím, že jdeme doslova opravdu za šipkou. Ještě že owner dal alespoň na vstup do lesa waypoint, jinak nevím, jak bychom se do toho pralesa dostali. Asi po hodině jsme u cíle. Z bývalé vesnice jsou už jen trosky základů domů. Vše je příšerně zarostlé. Blížíme se k cíli. A už vidíme strom, kde má podle fotohintu být keš zavěšená v zeleném pytli. Jenže keš nikde.

Tady měla viset.

Po chvilce hledání ji vidíme zasunutou v dutině stromu asi ve výšce tří metrů. Ottík pohotově vylézá na strom a za ohromného hurá ji máme. Loguji velmi rychle, je tu hodně komárů. Vše zase balíme a vracíme se k autu.

A jedeme dál do města Jantarnyj, do roku 1947 Palmnicken, kde se nálézá druhá keš (earth) v této oblasti. Město je hlavně známé težbou a zpracováním 90 % celosvětové produkce jantaru. Jak už jsme napsali na začátku, earth keš je jistota, tady to bohužel neplatilo. Přijíždíme k závoře, kde stojí voják. Bez lístku nás dál nepustí. Má stát 150 rublů, což je v přepočtu asi 5 eur, ale v jantarovém muzeu, kde se dá koupit je sanitární den, zavřeno. Voják nás bez lístku dál nepustí. Earth keš se nepovedla.

U památníku na kraji města zakládáme jednu naší keš.

VIDEO ZDE Před Baltskou námořní základnou si uvaříme oběd a vyrážíme přes Kaliningrad k polským hranicím. VIDEO ZDE Poslední město v Kaliningradské oblasti Mamonovo míjíme a už je tu hranice s Polskem. Zde i mně padá čelist, v roce 2011 je zde stále železná opona. Ostnatý drát po celé délce hranice s Polskem a pás ornice. Odbavení na ruské straně hranice je velmi rychlé. Opak je však na polské straně. Přestože jedu opět takzvanou zelenou zónou, musím vyndat všechno z kufru auta. Poláci nám důkladně prohledali auto. Zde jsme se zdrželi pomalu hodinu. Ale sláva, jsme v EU. VIDEO ZDE

TOPlist